|
Ahoj!
 Jsme
malá chovatelská stanice mainských mývalích koček. Bydlíme v Nových
Sedlicích. Je to taková malá vesnička 7 km od Opavy. Pokud zrovna nemáme
koťata, tvoří
naši rodinku 6 členů. Já se jmenuji Silvie a jsem veterinární
lékařkou. Můj manžel se jmenuje Martin a je chemik. Dále jsou to naše
mainské mývalí kočičky Shangha Nee a Bee Noo, mainský mývalí kocourek Armani a náš pejsek Legolas.
Mainské mývalí kočky nás fascinovaly odjakživa. Ještě před rokem 1989, kdy
se u nás chovaly kromě běžných domácích koček jen kočky perské, britské a
sem tam něco z krátkosrstých koček, jsme objevili úžasné plemeno maine
coon. Nejdříve nás zaujala charakteristika tohoto plemene, pak se podařilo
objevit i fotku v nějakém tom zahraničním časopise, protože v našich
českých atlasech plemen koček tato fotografie zásadně chyběla. Už tehdy
bylo naším velkých snem vlastnit maine coona.
Bohužel zatím nebyl ten spávný čas. Sice k nám začalo pronikat toto
plemeno ze západu, takže s troškou štěstí a peněz se dalo pořídit, nemohli
jsme si to však ještě dovolit. Byli jsme mladí, bydleli ještě každý u
svých rodičů a studovali jsme.
 Obrat
přišel před dvěma roky. Koupili jsme si domeček, který postupně spravujeme
a začali se poohlížet po zvířátkách, které by nám tady dělaly společnost.
Plemeno kočky jsme vybráno měli, u pejska jsme trochu váhali, ale po
výstavě psů v Ostravě zvítězil hovawart. Chtěli jsme si pořídit štěňátko i
koťátko současně, aby si na sebe zvykli.
Pejska jsme sehnali po obvolání asi třiceti inzerátů, s kočičkou to bylo
poněkud horší. Asi jsme měli moc vysoké požadavky. Pejska jsme chtěli
zásadně plavého, kočička měla být černě tygrovaná. Zatímco jsme si v dubnu
přivezli domů štěňátko hovawarta – Legolase a věnovali se jeho výchově,
zároveň jsme sháněli koťátko. Začali jsme shánět v České republice.
Chovatelských stanic už bylo poměrně dost, ale buďto neměly požadovanou
barvu, nebo měly jen kocourky, jiné měly koťata bez rodokmenu, jiné měly
přemrštěné finanční požadavky neodpovídající kvalitě odchovaných koťat.
Byly i takové, které nám slibovaly kotě s PP, ale když došlo na případnou
návštěvu, vymlouvali se, že PP z nějakého důvodu nedostanou. Nebudu
jmenovat, které to byly. Ne vždy bylo jednání s chovateli příjemnou
záležitostí.
 Byli
jsme zklamaní, ale nevzdávali jsme se a hledali dál. Pak se to stalo.
Začali jsme hledat zahraniční chovatelské stanice na internetu. Objevili
jsme polskou chovatelskou stanici Furby Dream *PL. A tam to bylo! Okamžitě
jsme se zamilovali do sladkého koťátka jménem Shangha Nee! Ihned jsem
napsala e-mail do Polska. Jaké bylo mé překvapení, když ještě týž den mi
zazvonil telefon a chovatelka Justýna Sola-Stanczyk mě pozvala na nezávaznou
návštěvu stanice.
Vyrazili jsme v den mých narozenin – 13. července. Přijeli jsme se jen
podívat, ale hned jsme si odvezli domů malinkou Šangulku. Byl to
nejkrásnější dárek k narozenimám, jaký jsem mohla dostat. (Samozřejmě
nebyl zadarmo). Chovatelé Justýna a Pawel jsou moc hodní lidé, dosud jsou
našimi dobrými přáteli. Poznali jsme i chovatelku Iwonu, šťastnou
majitelku kocoura Belmonda, tatínka naší Šangulky . Z Polska jsme
odjížděli šťastní, že konečně máme naši
vysněnou kočičku.
O
něco později se k nám přistěhoval i kocourek Armani. Ze začátku to
vypadalo, že Šangulka se s ním nikdy nespřátelí - asi na něj žárlila. Ale
s postupem času zjistila, že není tak zlé mít tady společnost nejen psa,
ale i kocoura. Nejdřív to vypadalo na spiknutí Šangulky s Legolasem proti
Armanimu, ale v současné době jsou všichni tři dobrými přáteli. Doufáme,
že za přátele považují i nás dva.
Jak k nám přišla Bee Noo se
dočtete na její stránce. |
