Šangulka, správně Shangha Nee Furby Dream *PL, se narodila 25. dubna roku 2002 ve Wroclawi. Je černě tygrovaná s bílou (oficiálně MCO n 09 23). Její maminka se jmenuje Furby (správně Fiesta Jompi *PL), tatínkem je EC Belmondo of Belmicoon *PL.                                                                         Zamilovali jsme se do ní na první pohled. Nejdříve na fotografii a když jsme ji uviděli, už jsme se od ní nikdy nechtěli odloučit. Šangulka nás trochu potrápila – když jsme si ji měli odvézt domů, schovala se pod postel paní chovatelky a nechtěla vylézt ani za nic. Martin ji musel násilím vytáhnout a vyjeli jsme. V autě mi seděla na klíně a když jsem se jí zadívala do jejích nádherných očí a ona začala příst, byla jsem nevýslovně šťastná, že si vezu domů takové krásné koťátko.
Shangha je výrazná kočičí osobnost. Je stále sama sebou, nedá se koupit. Má-li náladu na mazlení, přijde sama. Máme-li my náladu na mazlení a ona nikoliv, máme smůlu.
Její den začíná většinou kolem šesté ráno (někdy i dříve). To přijde za náma do postele (pokud s námi nespí) a začne chodit po peřinách, nahlas přede aby ji bylo co nejvíc slyšet a dívá se nám do obličeje, jestli už máme otevřené oči. Když na to nereagujeme, začne chodit po ložnici, dělat mrrrrrňáú, brousit si drápky o trám naší postele, který má omotaný sisalem. A když ani po tom nechceme vstávat, pak je chudák ten, kdo má jen trochu nezakrytou končetinu, protože Šangulka ji začne lovit a vůbec nedbá na to, že se ještě spí. Tato aktivita trvá asi půl hodiny a když toto vydržíme, přestane ji to bavit, lehne si vedle nás a spí. Pak víme, že až do vstávání máme pokoj. (Pokud se ovšem do této aktivity nezapojí Legolas).
Když vstáváme, Shangha sedí jako první v koupelně na umyvadle a domáhá se puštění vody. Zásadně totiž pije tekoucí vodu z kohoutku. Dá si i z Legolasovy misky, ale svou misku s vodou nechává bez povšimnutí.
Až se dostatečně napije, přijde další rituál. Začne chodit po vaně a svým mrrrrrňáááááů se domáhá vysazení na koupelnové okýnko. Na toto jediné okno v bytě není schopna sama vyskočit, jelikož je vysoko nad vanou a tam to klouže. My jí tu radost dopřejeme a vysadíme ji tam. Jak bychom jí mohli odepřít ranní podívanou na ptáčky, kteří se shromažďují na plotě zrovna za tímto oknem každé ráno!
Ptáčky pozoruje i ze všech ostatních oken a asi si při tom představuje, jak je loví. Vydává při tom zajímavé hlasové projevy – nevím, jak to přeložit do lidské řeči.
Když přijíždíme večer z práce, Shanghu vidíme jako první, jak se nakrucuje v kuchyni na okně. Když odemkneme dveře, jako první nás přivítá Legolas, protože je větší a je ho všude plno, a potom se dostane na řadu Shangha, která se otírá o nohy, nechá se zvednout na ruce, mazlí se a hlasitým předením říká: konečně jste doma!
Shangha je příšerně zvědavá kočka. Všechno musí prozkoumat jako první. Jakoukoliv činnost, jakoukoliv novou věc v domácnosti. Její velkou zálibou je prozkoumávat tašky s nákupem přímo zevnitř. Při domácích činnostech se nenechá odstrčit, musí být vždy všude a u všeho. Ovšem kromě vysavače. Při zaslechnutí onoho nepříjemného zvuku si zalezou s Legolasem pod postel a nebaví se s náma.
Číst v její přítomnosti je prakticky nemožné, svým tělem rychle zavalí obsah knihy či časopisu jako by chtěla říct: Nedívejte se tam, dívejte se na mě!
Návštěvy má ráda – ale jen prozkoumat, kdo přišel. Když si ji chce vzít někdo cizí na ruce, hlasitě protestuje. Návštěvy může překvapit jen ona sama – otírá se o nohy, skočí na klín či očichává hlavy.
Miluje procházky po naší zahradě – samozřejmě na vodítku.
Za cíl jsme si u Shanghy dali dosáhnout titulu interšampióna. To se nám podařilo. Teď jí dáme s výstavami pokoj, nemá je příliš v oblibě. Ale do budoucna bychom ji ještě někam vzít chtěli.
Jejím největším kamarádem je Legolas. Když se vrátíme domů z výstavy, jde ho bouřlivě přivítat. Když ji češeme, pudrujeme nebo provádíme čištění uší, je to Legolas, komu si jde postěžovat, co jsme jí to zase udělali. Tvoří spolu takový malý spolek. Někdy máme pocit, že ho má radši než nás.

Když jsme chtěli odchovat první koťátka od Šangulky, to jsme si užili. Ženichů měla více, ale žádný z těch, co jsme jí vybrali, jí nepadl do oka. Ke všem se chovala rezervovaně a když byl nějaký pokus o bližší kontakt, nemilosrdně ho seřezala tak, že podruhé už se k ní bál přiblížit. Asi to nebyl její typ, říkali jsme si. Když už těch pokusů o sblížení bylo víc a každý skončil neúspěchem, bylo nám těch kocourků líto. Tak jsme si řekli, že si pořídíme svého vlastního. Snad si na něj Shangha zvykne a zamiluje se do něj. Tak se k nám přistěhoval malý Armani. Museli jsme počkat, až nám vyroste. Jaké bylo naše překvapení, že Shangha se do něj zamilovala! Museli jsme však čekat až doroste a uchovníme ho. Pak už jsme jejich lásce nebránili.

Musím poznamenat, že naše Shangha je výborná máma. Když se blíží porodní hodinka, vždy si nás vyhledá, abychom jí byli nablízku. Přijde a zvláštním typem mňaukotu nám dá najevo, že už to bude. Tak se snažíme jí být nablízku. Svá koťátka miluje až moc, první dva dny po porodu se od nich nehne ani na krok. Jídlo a pití jí musíme dávat do pelíšku a kdy stíhá chodit na záchod, to opravdu nevím. Je moc milé ji pozorovat, jak je umývá, neustále přede a s láskou si prohlíží ta malá stvoření. Dokonce nechá tátu Armaniho, ať se jde podívat. Ale jen podívat, hrát si s nimi může, až budou větší. Je opravdu vzorná máma.